Pavel Koutský - fotogalerie

Sardinie je druhým největším ostrovem ve Středozemním moři. Od poloviny 20. století je součástí Italské republiky. Každým rokem zde narůstá počet turistů. Sardinie vyniká vlastní historií, kulturou i jazykem. Nabízí také průzračně čisté moře, krásná bílá skaliska a malé písečné pláže. Členité vnitrozemí s horskými masívy je vyhledáváno pro pěší i vysokohorskou turistiku a canyoning. Je zde i velké množství krasových útvarů. Sardinská kuchyně nabízí řadu místních lahůdek, jako jsou mořské speciality, pečené selátko porcetto, výborné těstoviny, klobásy, ovčí sýry pecorino nebo místní sladkosti, likéry a destiláty. Ostrov Sardinie leží v Tyrhénském moři jihozápadně od italské pevniny a jižně od francouzské Korsiky. Sardinie měří včetně všech ostrůvků 24 089 kilometrů čtverečních a po Sicílii je druhým největším ostrovem Itálie. Na ostrově Sardinie žije 1 670 000 obyvatel. Povrch Sardinie je převážně hornatý, nejvyšším masívem je Gennargentu ve středu ostrova s nejvyšším vrcholem Punta La Marmora (1 834 metrů) Na západním pobřeží se nachází největší evropská poušť. Na ostrově Sardinii je hlavně v letním období nedostatek sladké vody. Sardinie je od roku 1948 autonomní oblastí Itálie se zvláštním postavením. Hlavním městem ostrova Sardinie je Cagliari, které leží na jihu Sardinie. Úředním jazykem je italština, 80% obyvatel užívá ale také sardiništinu. Sardinie má středomořské podnebí a typická jsou suchá a horká léta a vlhké a mírné zimy. Během roku prší velmi nepravidelně a mnohem méně než v Itálii. Sardinie patří do středomořské subtropické oblasti. Typické jsou bohaté porosty dřevin stromového, keřového i keříčkovitého typu. Bohužel trvalou kultivací krajiny, kácením a především pastevectvím již od starověku došlo k silné redukci lesa a vytvoření zvláštních nízkých křovin - macchií.

  Doklady lidské přítomnosti na ostrově Sardinie jsou z doby před přibližně 200 tisíci lety. Původní obyvatelé Sardové nebyli indoevropského původu, další vlna obyvatel přišla z východního Středomoří v 7. tisíciletí př. n. l. Ti se nejprve usadili na pobřeží, později začali obdělávat půdu i ve vnitrozemí. Věnovali se zemědělství i pastevectví. V době neolitu (6 000 – 2 500 př. n. l.) začali tito jeskynní lidé vyrábět první keramiku. V době eneolitu ve 3. tisíciletí př. n. l. již tito lidé znali měď a zanedlouho začali zpracovávat také bronz. Z doby mladšího neolitu se dochovaly hlavně menhiry a sošky bohyně – matky.

Kolem roku 1855 př. n. l. se na ostrově Sardinie objevují Nuragové, jejichž původ je ale dodnes nejasný. Byli to především pastevci, kteří po sobě zanechali hlavně památky v podobě megalitických staveb zvaných nuragy a bronzových malých sošek. Období mezi léty 1 200 – 900 př. n. l. je označována jako zlatá nuragská éra, kdy tato civilizace prožívala svůj největší rozvoj.