ZVIČINA - KOSTELÍK NA JEHO VRCHOLU

První sakrální stavba na Zvičině se objevila v roce 1584 a byl to malý dřevěný kostelík postavený na paměť mistra Jana Husa. Dle dochovaných písemností bylo na portálu datum 2. 5. 1560. Roku 1657 koupil panství Zvičinu (mimo jiné i Dehtov a Třebihošť) rod Kountínských. A tak v roce 1706 dal Ferdinand Kountínský postavit na vrcholu Zvičiny kostelík z kamene. Stavba kostela byla dokončena v roce 1711 a byl zasvěcen svatému Janu Nepomuckému a to i přes to, že byl tento kanonizován teprve v roce 1729. Roku 1740 dodává František Pacák (spolupracovník Matyáše Brauna) do kostela pískovcový oltář zobrazující postavu Boha Otce a ukřižovaného Krista, v popředí je pak postava klečícího Jana Nepomuckého a po stranách sochy Jana Evangelisty a Jana Křtitele. V roce 1760 byly na stěny kostela umístěny dřevěné konzoly se sochami sv. Jana Papeže, sv. Jana Kapistrána, sv. Jana z Boha, sv. Ivana



Zvičinský hřbet je členitý masív, který postupuje jihovýchodním směrem v délce zhruba 17km od horního toku říčky Bystřice v náhorní plošině u Pecky (osada Vidonice). Konči západně od Dvora Králové nad Labem plynulým přechodem do Libotovského (dříve Hřibojedského) hřbetu. Na obou svazích hřbetu pramení četné potůčky. Na severním svahu jsou lázně pod Zvičinou a nad němi směrem k vrcholu Zvičiny je studánka s plastikou dračí hlavy od V. Suchomela, profesora sochařské školy v Hořicích. Na jižním svahu se pokusně těžilo stříbro a dodnes se těmto místům říká Havírna.